sommet

sommet, n.


1. (partie la plus élevée) hrōf (m. a) > a.m. roof, v.n. hróf ♦ ord (m. et nt. a), v.n. oddr (m.), v.h.a. ort (m. et nt. a) > all.m. Ort, v.s. ord, v.fr. ord. (D’UN BÂTIMENT) hēafod/hēaf(e)d/hǣf(e)d/hafud > a.m. head, got. haubiþ, v.n. hǫfuð, v.h.a. houbit > all.m. Haupt {nt. a}, v.s. hōƀid, v.fr. hā(fe)d (nt. a). (D’UNE PLANTE) (ge)clyster/(ge)cluster (nt.) ♦ crop(p) (m.), croppa (m. an) > a.m. crop, v.n. kroppr (m.), v.h.a. kropf (m.) > all.m. Kropf. sommet feuillu d’un arbre wuduhætt (m. a). sommet du crâne hnoll (m.), v.h.a. hnol (m. a) ♦ ? molda (m. an) ou molde (f. ōn) ♦ moldgewind (nt.) ♦ oferhealfhēafod (nt. a) ♦ scāda/scēada (m. an).


2.
(DE MONTAGNE, etc.) cnæpp/cnep (m.) > a.m. knop, v.n. knappr (m.), v.h.a. knoph (m.) > all.m. Knopf, v.fr. knop/knap (m.) ♦ cnoll (m.) > a.m. knoll, v.n. knollr ♦ copp (m.) ♦ hēafod ← ♦ hīehþ(u)/hīehþo/hē(a)hþu/hēhþo (f. indécl.), got. hauhiþa (f. ō), v.h.a. hōhida (f. ō) ♦ top (m.) > a.m. top, v.n. toppr, v.h.a. zopf > all.m. Zopf, v.fr. top ♦ yp(p)len (nt.).


3.
au sommet/situé au sommet ufa(n)/ufen, v.n. ofan ♦ ufane/ufene, v.h.a. obana > all.m. oben, v.s. oƀana ♦ ufanweardum. au sommet de on ufenan. du sommet, loc. adj. hēafodlic.