reconnu

reconnu, adj.


1. (identifié) cȳþig folccūþ gearowitegecnǣwe (ge)cūþ, got. kunþs, v.n. kunnr/kuðr, v.h.a. kund/chunt > all.m. kund, v.s. kūđ, v.fr. kūth/ku(n)d ♦ oncnǣwe oncȳþig wīs > a.m. wise, got. -weis, v.n. víss, v.h.a. wīs(i) > all.m. weise, v.s. wīs, v.fr. wīs.


2.
être reconnu (être accepté/admis/estimé) genge bēon/wesan.